Prosinec 2010

Výčet mé matce!!!!!

30. prosince 2010 v 22:54 | Jara |  Život a tak ...
Ahoj mami,

dlouho jsem přemýšlela, co sem vlastně napsat a co Ti odepsat, kdybych Ti chtěla odepsat na tvůj velmi ošklivý dopis. Víš, já jsem Tě ve své podstatě milovala jako svou mámu. Proč si myslíš, že jsem Ti psala ty básničky, proč jsem za Tebou vždycky chodila a omlouvala se, i když to nebyla má vina, že jsme se pohádaly? Víš, od té doby, co nejsem u Tebe, jsem pochopila, že vůbec nejsem tak špatný člověk, jak si mi vždycky říkala!!!! Víš, ani mi tolik neubližovalo to, že jsi mě mlátila jak blázen, ale to, že si mě ponižovala! Ať jsem udělala cokoliv, tak to bylo špatně, a vůbec nechápu, co ti na mě tolik vadilo!!!!! Bože!!!!! Kdybys věděla, kolik vzteku na Tebe mám, kolik jizev v mé duši si mi udělala a za NIC!!!! Jak to že jsem byla podle Tebe ten nejhorší člověk, kterého jsi kdy viděla? Podívala ses někdy do zrcadla? Kolika hodným lidem jsi ublížila? To se podle Tebe nepočítá????? Proč zrovna já a Edith? Co jsme Ti udělaly??? Vůbec to nechápu a asi nikdy nepochopím, jen chci, aby si věděla, že jsem Tě fakt měla ráda, ale teď - jak jsem Tě měla ráda, tak Tě nesnáším!!!!! 
A jestli jsem opravdu tak špatná, tak by mě nemělo bolet to, co Ti teď píši. Když jsem byla u Tebe nevěděla jsem co mezi námi není! LÁSKA!!!! Nevím, jestli toto slovo znáš nebo snad znáš ten pocit, když někdo někoho má rád!!! Já ho už znám a řeknu Ti, že je to nádherné, je to něco, co Tě povznese nad všechno zlé! A i mě to povzneslo, i já jsem začala myslet jinak a na ostatních hledám jen to dobré, myslím si, že by si to mohla taky vyzkoušet!!!!
Vím, že asi stejně nepochopíš nikdy mé pocity a mé myšlení, ale víš, v čem je ten problém??? TY NECHCEŠ!!!!!
Snažíš se každému ukazovat, že jsi silná, ale ve skutečnosti jsi ten nejslabší "článek" celé lidské rodiny! A co  Tvůj manžel? Ani toho si nevážíš? Vážíš si vůbec sama sebe? Opravdu by mě zajímalo ke komu a co cítíš. Napadá mě pouze jen jedna osoba a to Jirka, že? Vše jen on...... známá píseň!!!!

Závěrem Ti chci říct, že jsem ráda, že už u Tebe nejsem, protože jsem tak měla poznat svého anděla!!!!!! A děkuji Bohu za to, že mě od Tebe dostal!!!!!!!!

Bolest na duši, kterou mi učinila máma (vlastně dvě mámy)

26. prosince 2010 v 12:54 | Jara |  Život a tak ...
První otázka, která mně napadá je, co to vlastně je "bolest na duši"? Každý člověk ji vnímá jinak a za jiné situace a to je hodně důležité.
Bydlím v domově, kde by bylo vhodné, jako ve všech domovech, aby ostatní znali svého druhého nebo aspoň měli snahu poznat ho a vědět jak mu neublížit. Je nás tu 16 dětí a 8 vychovatelů. Jsem si naprosto jistá, že nikdo z nich neví, jak jsou dětské duše zranitelné. Jak by taky mohli, když s námi pracují lidé, kteří měli v dětství vše a hlavně lásku nebo naopak lidé, kteří si na nás léčí své bolesti z dětství. Po své vlastní zkušenosti vím, jaké to je, když vás někdo nezná a ani znát nechce a chová se k vám jako ke kusu svého majetku. Popravdě řečeno musí to být člověk, který nemá ve své vlastní duši pořádek a v podstatě neví, co chce. Zažívala jsem 10 let soužití s neuvěřitelně zlým člověkem, u kterého stále nemohu pochopit jeho myšlenkové pochody. 

Měla být mou náhradní mámou. Tato žena, která doufám, že někde měla
v sobě určitě aspoň trochu lásky, ji ale neuměla vůbec objevit. Ať jsem udělala cokoliv, neměla proto pochopení a vždy to bylo špatné. To bylo to, co mi způsobovalo bolest na duši. Neuvěřitelným způsobem mě to trápilo a nedokázala jsem na tom najít nic pozitivního ani nic co by mi dalo motivaci pracovat na sobě a zlepšovat se. Další problémem bylo, že jsem s nikým o tom nemohla mluvit. Tím, že to v sobě držíte a neustále vás to nutí nad tím přemýšlet, se vám dělá strašně velká "díra" na duši. Ať si říká, kdo chce, co chce, nikdy to ze sebe nevymažete, pokud to nevyřešíte, a nebo od toho neutečete.

Vzala jsem nohy na ramena a odešla nejrychleji, jak jen to šlo. Několik jizev, co mi nechala na památku, mám v sobě pořád! Takže co je bolest na duši? Je to něco co vám brání přemýšlet nad jinými krásnějšími věcmi, něco co vám bere všechnu sílu, abyste to překonali, je to podobná bolest, kterou zažíváte například při zlomení končetiny. Jenže to vám doktor hodí do sádry a po měsíci je bolest pryč, ale kdo vám hodí do sádry duši? Kdo vám pomůže ji vyléčit? Málokdo a asi jen člověk, který ví, oč jde. Ale proč mám pořád pocit, že těch lidí je méně a méně? Mám pouze jednu osobu, která o mě a mou duši pečuje už 3 roky. Nikdy jsem nepoznala lepší osobnost než je ona! A jestli existují andělé, tak ona je jedním z nich!!!!!!

Myslím si, že jsme na světě proto, abychom něco dokázali a ne proto, abychom druhým ubližovali.
Objetí, pohlazení, lásku, důvěru, pocit zázemí, pocit toho, že někam patříme, je to, co se má předávat druhým hned od jejich narození. Proto je na světě tolik nešťastných dětí, ale i dospělých a zlých lidí!!!!! A to nějak opominula i má opravdová máma. Vzdala se mě brzy po narození a dala do kojeneckého ústavu. Nikdy jsem nevěděla, jak to vlastně doopravdy bylo, ale jedno vím jistě, kdybych žila u své vlastní mámy, byla bych úplně stejná jako ona. Druhá máma si mě vzala, když mi bylo pět let. Od ní jsem se nechala sociálkou odvézt v patnácti. 
Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré. I já jsem tyto věci začala chápat jinak. Vzala jsem si ze všeho ponaučení. Od své první mámy, to že nikdy neopustím své děti. Od své druhé mámy, to že nikdy svým dětem nebudu ubližovat ani psychicky ani fyzicky.

Ale myslíte si, že jsem tímto vše zahodila za hlavu? Několikrát jsem se snažila, ale nejde to! Když se snažím tak se to vrátí ve snech, nebo v podobných situacích, ve kterých jsem byla i u své druhé mámy.
Bolest na duši není nemoc, je to něco co může vyléčit pouze člověk, který vám ji způsobil, nebo člověk, který vám dá tolik lásky, kolik jen může, a tím vám naplní vaše "díry" v duši!!!!!