Bolest na duši, kterou mi učinila máma (vlastně dvě mámy)

26. prosince 2010 v 12:54 | Jara |  Život a tak ...
První otázka, která mně napadá je, co to vlastně je "bolest na duši"? Každý člověk ji vnímá jinak a za jiné situace a to je hodně důležité.
Bydlím v domově, kde by bylo vhodné, jako ve všech domovech, aby ostatní znali svého druhého nebo aspoň měli snahu poznat ho a vědět jak mu neublížit. Je nás tu 16 dětí a 8 vychovatelů. Jsem si naprosto jistá, že nikdo z nich neví, jak jsou dětské duše zranitelné. Jak by taky mohli, když s námi pracují lidé, kteří měli v dětství vše a hlavně lásku nebo naopak lidé, kteří si na nás léčí své bolesti z dětství. Po své vlastní zkušenosti vím, jaké to je, když vás někdo nezná a ani znát nechce a chová se k vám jako ke kusu svého majetku. Popravdě řečeno musí to být člověk, který nemá ve své vlastní duši pořádek a v podstatě neví, co chce. Zažívala jsem 10 let soužití s neuvěřitelně zlým člověkem, u kterého stále nemohu pochopit jeho myšlenkové pochody. 

Měla být mou náhradní mámou. Tato žena, která doufám, že někde měla
v sobě určitě aspoň trochu lásky, ji ale neuměla vůbec objevit. Ať jsem udělala cokoliv, neměla proto pochopení a vždy to bylo špatné. To bylo to, co mi způsobovalo bolest na duši. Neuvěřitelným způsobem mě to trápilo a nedokázala jsem na tom najít nic pozitivního ani nic co by mi dalo motivaci pracovat na sobě a zlepšovat se. Další problémem bylo, že jsem s nikým o tom nemohla mluvit. Tím, že to v sobě držíte a neustále vás to nutí nad tím přemýšlet, se vám dělá strašně velká "díra" na duši. Ať si říká, kdo chce, co chce, nikdy to ze sebe nevymažete, pokud to nevyřešíte, a nebo od toho neutečete.

Vzala jsem nohy na ramena a odešla nejrychleji, jak jen to šlo. Několik jizev, co mi nechala na památku, mám v sobě pořád! Takže co je bolest na duši? Je to něco co vám brání přemýšlet nad jinými krásnějšími věcmi, něco co vám bere všechnu sílu, abyste to překonali, je to podobná bolest, kterou zažíváte například při zlomení končetiny. Jenže to vám doktor hodí do sádry a po měsíci je bolest pryč, ale kdo vám hodí do sádry duši? Kdo vám pomůže ji vyléčit? Málokdo a asi jen člověk, který ví, oč jde. Ale proč mám pořád pocit, že těch lidí je méně a méně? Mám pouze jednu osobu, která o mě a mou duši pečuje už 3 roky. Nikdy jsem nepoznala lepší osobnost než je ona! A jestli existují andělé, tak ona je jedním z nich!!!!!!

Myslím si, že jsme na světě proto, abychom něco dokázali a ne proto, abychom druhým ubližovali.
Objetí, pohlazení, lásku, důvěru, pocit zázemí, pocit toho, že někam patříme, je to, co se má předávat druhým hned od jejich narození. Proto je na světě tolik nešťastných dětí, ale i dospělých a zlých lidí!!!!! A to nějak opominula i má opravdová máma. Vzdala se mě brzy po narození a dala do kojeneckého ústavu. Nikdy jsem nevěděla, jak to vlastně doopravdy bylo, ale jedno vím jistě, kdybych žila u své vlastní mámy, byla bych úplně stejná jako ona. Druhá máma si mě vzala, když mi bylo pět let. Od ní jsem se nechala sociálkou odvézt v patnácti. 
Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré. I já jsem tyto věci začala chápat jinak. Vzala jsem si ze všeho ponaučení. Od své první mámy, to že nikdy neopustím své děti. Od své druhé mámy, to že nikdy svým dětem nebudu ubližovat ani psychicky ani fyzicky.

Ale myslíte si, že jsem tímto vše zahodila za hlavu? Několikrát jsem se snažila, ale nejde to! Když se snažím tak se to vrátí ve snech, nebo v podobných situacích, ve kterých jsem byla i u své druhé mámy.
Bolest na duši není nemoc, je to něco co může vyléčit pouze člověk, který vám ji způsobil, nebo člověk, který vám dá tolik lásky, kolik jen může, a tím vám naplní vaše "díry" v duši!!!!!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. prosince 2010 v 12:59 | Reagovat

Tak to jsi me vydesila, ze bolest na dusi muze vylecit jen ten, kdo ji zpusobil. Neco na tom je a to me desi. Jenze pokud tak neucini, tak s ni clovek musi zit a najit v zivote cestu i tak, i s tou bolesti. Najit smysl, radost, klid ... dobre lidi a z nich novou rodinu. Bolest na duši bude jeho připomínkou na zlo, takovy osten pro zpokorneni, jak pisi nekteri lide v komentarich u me. mela jsi opravdu vetsi peklo doma nez ja. Jsit aky z nas nejodvaznejsi. za to Te obdivuji. Doufam, ze nejen psanim se jednou dostane k tomu, ze svuj blog budes moci prejmenovat ... Takhle je to velmi vystizne pro Tvou bolest, pro Tve utrpeni, ktere Te tolik let provazelo. Jsem rada, ze je tam aspon ten otaznik. Uz Te mam na blogu v oblibenych. Tak dobrou literarni slinu do dalsiho roku.

2 Hate Hate | Web | 26. prosince 2010 v 13:28 | Reagovat

To je krásně napsáno... Držím ti palce, abys dál měla v životě víc štěstí a ta bolest tě opustila... Úplně to nepůjde, ale aspoň částečně ;)

3 Eva Nováková Eva Nováková | Web | 26. prosince 2010 v 16:57 | Reagovat

Je smutné, že člověk, který si zvolí práci pečovatele v dětském domově, ubližuje dětem místo toho, aby jim pomáhal, byl jim oporou a vzorem. Věř tomu, že jsou lidé, dnes dospělí, kdyby také děti, které tě dokážou pochopit, vcítit se do tvé bolesti, protože si také prošli něčím podobným. Děti nepotřebují drahé oblečení, mobilní telefony, ale lásku. Každý máme svého anděla strážného a ty jsi ho už našla, jak se zdá. Přeji ti jenom to dobré.

4 Jara Jara | 26. prosince 2010 v 19:09 | Reagovat

díky ségra věřím tomu, že mi důvěřuješ a že tě nikdy neztratím, protože ztratit tě by znamenalo ztratit oporu do života!!!!Děkuju!!!!♥♥♥

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. prosince 2010 v 16:13 | Reagovat

[4]: Tak už píšeš něco dalšího? Tady slíbený odkaz na článek o jedné holčině http://s-tor-y.blog.cz/1012/nic-jen-mamu-ale-kterou

6 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | E-mail | Web | 27. prosince 2010 v 22:58 | Reagovat

přeji ti moc štěstí do života, abys tu duševní bolest překonala co nejrychleji!

7 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 28. prosince 2010 v 11:44 | Reagovat

Ahoj, já jsem žil 13 let v internátech. Bylo to z důvodů zrakového postižení, ale ten život měl řadu společných prvků s děcákem. Poznal jsem hodně "vychovatelek", kterým bych nesvěřil ani pejska, natož dítě.
   Lékem je čas, který všechno trošku utlumí a výbornou "mastičkou" na duši je odpuštění. I když ti může připadat, že některým lidem nikdy neodpustíš, stejně to dřív nebo později budeš muset udělat. Odpustit nejde najednou. Není to, jako když cvakneš vypínačem. Odpouštění je proces a je nutné ho opakovat tak dlouho, dokud v sobě cítíš i ten nejmenší náznak zloby. Já jsem z intrů pryč už 25 let, ale stále ještě na úplném odpuštění pracuju.
   Hodně ti taky v životě pomůže, budeš-li ty sama šťastná. Šťastný člověk totiž přeje štěstí i druhým, včetně těch, kteří mu ublížili. Máš před sebou celý život, tak se snaž nenést s sebou hořkost a ukřivděnost. To by ti jen otrávilo příští roky! Zahořklost a pomstychtivost jsou jedy a je třeba je úplně vyloučit ze života. Hodně štěstí ti přeju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama